Dnes jsme zavítali naposledy do D-centra v rámci série preventivních programů, tentokrát pod názvem „Zase já…“, což už mnohé napovídá, způsob podání problematiky byl však velmi netradiční a pro nás nečekaný. Po „vstupních“ hrách, kdy jsme formou objevování pomalu rozkličovali danou problematiku ( velmi nenásilně, ale už tady to občas skřípalo – hlavně naše nekázeň – to musíme opravdu zlepšit ), jsme se ponořili do dramatu, jehož postavy a role nám v průběhu příběhu propůjčily svá místa a naším úkolem ( občas dost těžkým ) bylo děj dohrát, popřípadě napravit situace, které bychom MY řešili jinak a po svém….Vše se zdálo strašně jednoduché, ale ve chvíli, kdy kdokoliv z nás stál tváří v tvář problému, bylo šíleně těžké ho vyřešit. A nešlo to…Ale přišli jsme na to, že společně to dáme dohromady a nakonec se nám podařilo ( i k samotnému údivu lektorů ) najít vhodné a smysluplné řešení. Řešit tyto konfliktní situace je dost těžké, umět je napravit ještě těžší a vyslechnout v klidu názor toho druhého je občas nad naše síly…Takže si odnášíme to, že bychom měli vždy začít u sebe, tolerovat názor toho druhého, naučit se nést zodpovědnost za své chování a taky se umět  podřídit ostatním. A dál? Snad jen to, že se všechno teprve učíme a nic nejde hned. Ale půjde to.