V letošním roce jsme se vydali na dobrodružnou cestu časem do srdce Vysočiny. Po dvouhodinové jízdě pohodlným vozem jsme se ocitli v útulné historické osadě Gaudeamus. Po vydatné hostině jsme se prostřednictvím stroje času ocitli v pravěku. Jako malí pravěcí lovci jsme dokázali, že jsme schopni rozdělat oheň pomocí křesadla, ulovit divokou zvěř foukačkou a také esteticky vyzdobit svou jeskyni kresbami.

Následující den nás stroj času zavedl do starověku. Postavili jsme ohromnou budovu, která měla sahat až do nebe, bohužel jsme začali mluvit každý jiným jazykem, a tak se stalo, že naším výsledným dílem byla Babylonská věž.

Zúčastnili jsme se také antických olympijských her, kde hlavní disciplínou byla lukostřelba. Nejlepší lukostřelci bezchybně a neúnavně trefovali středy terčů. Jiní vynikali v dálkovém běhu či chůzi po místních rozlehlých loukách a vysokých skalách.

V závěru týdne nás stroj času přesunul do středověku, kde jsme zjistili, že život na hradech nebyl žádný med. Všude bylo spoustu špíny a nemocí. Dostali jsme nabídku stát se členy milovských rytířů. Předtím jsme ovšem museli vybudovat své hrady a tvrze v místních lesích. Ale to nebylo vše. Jako důkaz rytířské odvahy jsme museli podstoupit cestu odvahy v černém hlubokém lese. Na konci cesty jsme za zvuků hromů podepsali rytířský glejt.

Posledního dne jsme osedlali své oře a zvesela přicválali zpět do současnosti.